Aktivní učení je metoda učení zaměřená na studenty, která pomáhá uchovat si znalosti a rozvíjet schopnosti myšlení na vysoké úrovni. Čtěte dále a zjistěte, jak funguje aktivní učení, a objevte některé efektivní strategie aktivního učení, které lze použít ve třídě.
Co je aktivní učení?
Aktivní učení je strategie výuky, která zahrnuje přímé zapojení studentů do procesu učení. První formální definice aktivního učení pochází z monografie z roku 1991 s názvem Active Learning: Creating Excitement in the Classroom, kterou napsali akademici Charles C. Bonwell a James A. Eison.
V aktivním výukovém prostředí se studenti učí koncepty prostřednictvím praktické praktické aplikace, nikoli pasivně nasloucháním nebo psaním poznámek, když jim učitel předkládá materiál k vstřebání. Přístupy aktivního učení často kladou důraz na řešení problémů, kritické myšlení a skupinovou práci přes velké přednáškové prezentace, které nevyžadují účast studentů. Aktivní učení zlepšuje uchovávání znalostí studentů a připravuje je na větší úspěch ve vysokoškolském vzdělávání než pasivní učení.
Aktivní učení vs. pasivní učení: Jaké jsou rozdíly?
Na rozdíl od aktivního učení, pasivní forma učení zahrnuje instruktora, který studentům předkládá informace, když poslouchají, dělají si poznámky a absorbují informace co nejlépe. Zde jsou některé ze základních rozdílů mezi aktivním a pasivním učením:
- Aktivity ve třídě : Přednáška, prezentace, čtení z učebnice nebo sledování instruktážního videa jsou pasivní metody učení. Aktivní učení zahrnuje více praktických taktik – jako jsou skupinové diskuse, simulace a exkurze – což studentům umožňuje, aby si látku vymysleli sami.
- Uchovávání informací : Aktivity pasivního učení obvykle vedou k horšímu výkonu studentů než metody aktivního učení, protože studenti snáze ztratí zájem, když neusnadňují vlastní učení.
- Role instruktora : Metody pasivního učení kladou břemeno na instruktora, aby učil studenty, zatímco aktivní učení povzbuzuje instruktora k tomu, aby usnadnil prostředí, ve kterém se studenti mohou učit sami.
- Účast studentů : Pasivní výuka nemusí vyžadovat, aby se všichni studenti účastnili a zapojili se do diskuse ve třídě, což ztěžuje učiteli získat přesný přehled o tom, kteří studenti látce rozumí a kteří ne. Prostředí aktivní výuky vyžaduje účast všech studentů, i když jsou v menších skupinách.
Stojí za zmínku, že aktivní učení a pasivní učení se vzájemně nevylučují. Učitelé často doplňují pasivní výukovou metodu (jako je velká třídní přednáška) aktivní výukovou aktivitou, která studentům umožňuje aplikovat učební látku. Učitel může například studentům poskytnout elektronické klikací zařízení, které mohou používat v průběhu lekce, kdykoli nebudou rozumět nějakému konceptu.
6 Výhody aktivního učení
Techniky aktivního učení mají tendenci zlepšovat studijní výsledky studentů z několika důvodů, včetně:
1. Posílení uchovávání znalostí : Aktivní učení podporuje dlouhodobé uchovávání znalostí, protože studenti rozvíjejí hlubší porozumění materiálům kurzu než pouhé memorování povrchových faktů a informací, které by podporovalo.
2. Vytváření příležitostí k hodnocení : Aktivní učení pomáhá studentům opravit mylné představy o látce kurzu, protože v průběhu lekce dostávají více zpětné vazby ohledně porozumění, a to jak od učitelů, tak od kolegů.
3. Podpora rozvoje dovedností : Aktivní učení podporuje rozvoj dovedností myšlení vyššího řádu (HOTS), jako je řešení problémů, kritické myšlení , analýza, hodnocení, syntéza a metakognice (uvědomění si vlastního myšlenkového procesu).
4. Podpora tvořivosti : Spolupráce s vrstevníky a aktivní účast ve výuce poskytuje studentům podporu při zpochybňování konceptů a rozvíjení kreativních přístupů k učení.
5. Zvyšování motivace : Touha studentů učit se roste, když vědí, že mohou hrát aktivní roli v procesu učení namísto pasivního naslouchání výkladu instruktora.
6. Podpora spolupráce : Mnoho technik aktivního učení podporuje vzdělávací zkušenosti, které zahrnují zapojení ostatních studentů, ať už v malých skupinách, nebo s celou třídou. Kromě vytváření smysluplných spojení umožňuje skupinová spolupráce studentům vzájemně odrážet nápady a otázky, takže snáze porozumí složitým konceptům.
7 Příklady strategií aktivního učení
Učitelé mohou využít mnoho strategií aktivního učení jak v prostředí velkých přednášek, tak v prostředí malých tříd. Zde je několik příkladů:
1. Skupinové hry : Hraní třídní hry, která studentům pomůže zopakovat si téma, je zábavná, interaktivní učební strategie, která jako motivační pobídku využívá odměnu – například svačiny, kredit navíc nebo jinou výhodu. Týmové hry, které podporují spolupráci a dovednosti kritického myšlení, jsou obzvláště účinné, protože umožňují vrstevníkům, kteří látce rozumí, pomoci studentům, kteří mají problémy.
2. Zápisnice : Tato metoda zahrnuje položení otázky studentům a poskytnutí krátkého časového období na zapsání odpovědi, což jim umožní využít své schopnosti kritického myšlení. Poté každý student sdělí svou odpověď třídě a učitel otevře prostor pro skupinovou diskusi. Učitel může také použít minutové práce jako způsob, jak si zopakovat informace z předchozí lekce a zjistit, jak dobře studenti vstřebali klíčové pojmy.
3. Dotazování : U této techniky hodnocení ve třídě se učitel během tradiční přednášky zastaví a položí studentům otázku s možností výběru z více odpovědí. Studenti krátce zváží otázku, než odpoví pomocí elektronického ručního klikače nebo aplikace pro chytré telefony. Učitel poté prozkoumá odpovědi v anketě, vysvětlí správné řešení a povede diskusi, aby zjistil, proč někteří studenti zvolili nesprávné odpovědi. Dotazování udržuje studenty v zapojení a zároveň zajišťuje, že lekci správně pochopili.
4. Hraní rolí : V této technice dává instruktor studentům výzvu popisující hypotetický scénář relevantní pro lekci, který musí třída předvést. Instruktoři mohou založit scénáře hraní rolí na skutečných případových studiích nebo zcela fiktivních simulacích. Třídní učitel vlády USA by například mohl studentům předat starý případ Nejvyššího soudu, přidělit jim role soudců v reálném životě a nasměrovat je, aby o případu diskutovali, zatímco hrají roli těchto úředníků. Tato metoda podporuje vysokou úroveň zapojení studentů tím, že umožňuje třídě vžít se do kontextu lekce.
5. Think-pair-share : Tato strategie kooperativního učení se dělí do tří kroků. Nejprve učitel položí otázku a studenti ji zváží. Poté se studenti rozdělí do skupin po dvou, aby diskutovali a kriticky přemýšleli o svých odpovědích. Nakonec se každá dvojice podělí o své myšlenky s celou třídou, což se rozvine v diskusi ve třídě.
6. Virtuální exkurze : V digitálním věku nemusí instruktoři fyzicky přivést třídu na místo, aby si vyzkoušeli její vzdělávací výhody. Virtuální exkurze mohou mít několik podob. Na složitějším konci může skutečný průvodce uvést studenty muzeem prostřednictvím živého videa a zvuku. Na jednodušším konci by virtuální exkurze mohla zahrnovat učitele, který stáhne živé video z místa – jako je zoo nebo akvárium – a použije záběry jako základ pro lekci.
7. Virtuální diskusní fóra : Online diskusní fóra jsou skvělým nástrojem pro povzbuzení aktivního učení mimo třídu. Vyučující mohou po studentech vyžadovat, aby před a po hodině zveřejnili pozorování, kladli otázky a odpovídali na výzvy. Instruktoři pak mohou využít diskuzi ve virtuální třídě jako výchozí bod pro další osobní lekci.